Drazí přátelé,
jsem zde a jsem pes. A to je něco, to mi věřte. 
Jsem možná malý, ale zato nepřehlédnutelný.
Doma už je sice trochu přeplněno
ale přesto Vám povím, jak jsem se rozhodl
vyřešit svůj život a zakotvit doma navždy.
Tedy od počátku : narodil jsem se mámě
spolu s dalšími třemi sourozenci. Prý jsem
byl největší a nejtěžší a šel jsem na svět
nejhůř, ale já to zas tak neprožíval. První
jsem se přisál, zjistil, co je mlíko,a od té
doby jsem se rozhodl vzít svůj život
do vlastních tlapek, ať se třeba zeměkoule
na špičku postaví. Hned po mně se narodil
můj brácha Barney, pak Barbucha a poslední
Bartík.
Zpočátku jsem si myslel, jako že každý jezevčičí život začíná a končí
ve velké smečce, ale pak najednou přišla chvíle, kdy začali jezdit první
zájemci o nás. Nejdřív přijeli takoví hodní lidičkové z Brna, ale těm
učaroval Bart., Pak dorazila taková fajn rodina, celkem by se mi u nich
líbilo, ale ti mohli oči nechat na Barneym, a tak jsem si pomalu začal říkat,
že by mi možná vyhovovalo mít si doma s kým hrát. No a doma pořád
byla Barbucha, taky Any a máma. No a to je pro hrátky parťáků víc než dost. Sice nakonec i Bára našla
nový domov, ale píše, že si má občas příležitost hrát si s takovým obrovštákem psem, prý mu říkají Hubák.
Ještě že je šikovná a obratná, snad jí ten velký pes neublíží.
Jsem si teda řekl, jak to zařídit, abych se nikam nestěhoval. Tak jsem trochu házel ksichty, jakože néééé,
nejsem kamarád, bojím, chci zůstat doma. Pak jsme všichni odjeli na dovolenou a to byla ta potřebná zbraň.
Byl jsem maximálně hodný, poslouchal jsem, koberec jsem počůral jen jednou, no ideální zvíře pro domácí soužití.
A věříte, že to vyšlo ?
Páníček tentokrát povolil prnví a já mám právo zůstat doma. Abych si to trochu vylepšil i u paničky, na nácviku na noru jsem
pořádně pištěl na to zrzaté stvoření a nakonec i celou noru proběhl, ale abych se Vám přiznal - na kanapi je líp, je to pohodlnější
poležení, neprší tu, nefouká vítr a není všude bahno.
Any mi vyprávěla o nějakých bílých duchnách, ale prý jsou za oknem. Tam jsem tedy zatím nic neviděl, a doma máme
na peřinách zebry, žirafy a jiná zvířata. Je mi jen trochu divné, že jsem třeba v lese nikdy na žirafu nenarazil. Prý se musím
vzdělávat, jsem prý malý truhlík, ale něco jsem už pochytil. Jsem přeci přinejmenším tak šikovný, jako Any, a jednou budu
šikovnější než máma, to ať si teda píše, že na mně bude pyšná. Jen ty bílé duchny mi nějak pořád nic neříkají.
Váš
Buramí
|
